Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovensko 2006

20. 9. 2006
 

Obrazek

Slovensko 2006


Vznik akce je datován někdy na polovinu června, kdy jsem se s dobrým kámošem dal do hovoru na téma Dukla a možnost její návštěvy. Oba máme podobné zájmy - každý provozujeme své internetové stránky. Přes server válka.cz jsem se dostal na seznamu účastníků letošního srazu v Humenném na Slovensku. Výhody byla mj.v tom, že průvodce bude dělat skupina místních lidí, kteří se doufám vyznají. Datum byl stanoven na 15,16 a 17.9.2006. A jak to celé dopadlo?

Pátek 15.9.2006 - ráno je budíček ve 4.15 (smrtící to čas). Mezi čištěním zubů a kontrolou toho co jsem asi mohl zapomenout vzít, zapínám PC a rychle mažu gigového kingstona, kterého sem včera nemohl najít. Radši dvě karty na tři dny, než pozdě zjistit že je málo místa!!! Poslední kontrola věcí v batohu (roz. jestli se mi nevyleje 0,7lt slivovice) a snad vše OK. Cesta vlakem do Starého Města proběhla v klidu, stejně tak i nalodění do auta. Pak už jen Slovensko. První cikací zastávka je Obrazekkousek za Liptovskou Marou. Vytahuju foťák a mačkám první snímky krajiny. Cesta probíhá v klidu a v pohodě zastavujeme v Humenném u Tesca. Ihned se zapojujeme do programu. To spočívá v konzumaci oběda. Pak se skupina fotí u Švejka a vyráží se k prvnímu cíli trojdenní cesty. Je jím hřbitov s pomníky padlých vojíků. Pokouším se fotit trošku opticky vhodně a docela se snažím zvolit nějakou kompozici,..... . Další velmi hezkou akcí byla prohlídka Humenského renesančního kaštiela, sídla Vihorlatského muzea. Krásné interiéry je bohužel zakázáno fotit. Navíc je nad vstupními dveřmi cedulka s přeškrtnutou zrcadlovkou Canon, což mě odradilo totálně :-))). Na dovolení se mi podařilo ukořistit alespoň trojku snímků části replik historického brnění a dobového štítu. Po ukončení jsme se auty přesunuli na prohlídku pravoslavného kostela v Osadném. Z hlediska vojenství je kostel zajímavý kryptou s ostatky vojáků. V rekonstruované místnosti s vyobrazením ikon je na ploše cca 2x1,5 mety vidět ostatky padlých vojáků. Silný dojem ve mě zanechalo to, že je vidět pouze část hrobu. Celkové rozměry jsou zhruba 4metry délky, 1,5metry šířky a 11 (!) metrů hloubky. Výklad zajistil správce kostela, místní pop. Z dalšího programu prohlídky vojenských hřbitovů si nejvíce pamatuji hospodu v osadě Strkovce-Čabalovce. Nostalgicky na Obrazekmě dýchla atmosféra tak patnácti – dvaceti let zpátky. Se slzou v oku vzpomínám jak jsem do podobného lokálu jako desetiletý kluk chodil pro dědu a strejdu, nebo pro Startky..... . Vymalováno tak naposledy před revolucí, stejně aktivně vypadala péče o bezprašné prostředí. Na zdech absolutně nesourodá směs válečků a barev se dvěma fascinujícími malbami. Pasáček ovcí s doutníkem zhruba ve velikosti „150“ novodurové trubky se svým liškopsem u nohou a malba jelena asi v říji, případně ho něco strašně bolelo. Limo podávané v klasických komunistických flaškách z před dvaceti let. Výrobce značkový – „Havaj“ byl nejspíše z některé z vedlejších vesnic. Nostalgie – krása. Před lokálem stál naprosto nejnovější model mercedesu. Další cesta vedla do města Medzilaborce. Tam jsme navštívili vojenský hřbitov s pomníkem (bohužel byl ukradený kanon), muzeum Andy Warhola (postávali jsme před ním,..) a pomník České družině. Už značně unavení zastavujeme u monastíru a rekonstruovaného hřbitova v Krásném Brodě.

Večerní ubytováni na chatě zpestřila návštěva místní užovky, kterou jsem musel odchytit a vynést ven. Uchránil jsem ji tím zřejmě od sekeroléčby. Pak se pilo, hodovalo,.......klukům bylo zle z piva co se čepovalo v Strkovcích-Čabalovcích

Obrazek


Sobota 16.9.2006 – Ráno! Konečně!! Už sem nemohl dospat. Dnes je pro mě nejdůležitější den. Jede se na Duklu, do Polska a na okolní techniku. Vyrážíme malým autobusem Mercedes s příjemným řidičem. První cesta vede do Svidíku do muzea Dukelské operace. Díky mírnému náskoku před otvírací dobou mám čas si v klidu vyfotit techniku na ploše před/za ? muzeem. Je tu SU-100, T-34/85, raketomet ZIS, Li-2, VT-34, mostní T-34, tahač se zapřaženou houfnicí ráže 152mm a několik kanonů. Kluci se kolektivně ztrácejí na hřbitově u památníku RA nad plochou s technikou a já v klidu pokračuji ve focení. Zatím se prostory muzea otevírají a my (po zaplacení 20,- Sk) vcházíme do vkusných prostor. Kluci natěšení, že nikde není cedulka Nefotit! vytahují kompakty a vesele cvakají,.... Tu se na ně (na mě ne!!....., já jsem tvrdil že zrcadlovku právě ukrývám do brašny) vřítila paní ostraha a ukázala nám že ty malinké písmenka na jedné z cedulí znamenají právě to, že se nesmí fotit. Pravé a drtivě uzemňující tvrzení, že nesmíme fotit, aby jsme muzeum následně nevykradly nesli někteří jedinci velice těžko. Náš další dotaz, proč nejsou u většiny jednotlivých exponátů (munice, výstroj, zbraně) popisky paní odpověděla vskutku fundovaně. To si prej máme vše najít v literatuře poté co se na to podíváme a bude nás něco zajímat. Kolegovu otázku na historii vyznamenání z jedné vitríny odbyla (zjevně se zadostiučiněním z fundované odpovědi) : "..To je z první světové války!",......dala dramatickou pauzičku a dodala..."Z první!!!". Kroutíme nad tím hlavami. Nevím jestli by se mi některé ze vyznamenání z první světové války vybavilo později,...... Nakonec to dopadlo tak, že něco co vím, vysvětluji já, pak si poslechnu kolegu a podobně,.... U motorky se sajdou není žádná popiska a protože nikdo není na motorky specialista tak zůstává nadále nepoznána,.... Druhým poznatkem je pro mě zajímavé označení tehdejší Československé republiky jako Česko-Slovensko???. Odcházíme rozladěni a návštěva muzea je tématem ještě dlouho potom.

Trasa dále vede přes hranici do polského muzea Dukelské operace v městečku Dukla. Cesta k celnici je lemována vojenskou technikou po které pokukuje celý autobus. Na hranicích nás bdělý celník vyzval jmény ke vzájemnému představení se a pokračujeme dále. Při pozorování krajiny a vObrazekesnic (po celou dobu tří dnů) jsem nabyl pocitu, že se sem jednou musím ještě vydat fotit. Prostě okolí je nádherné. Drevenice, ovce, kravky i kamenité cesty ve mě zanechaly silné dojmy. Pomalu dojíždíme. U muzea vysedáme. Na nádvoří historické budovy poznávám sovětský raketomet na podvozku ZIS, tank T-34/85, kanony ZIS-2 a ZIS-3, letadlo mě neznámého typu s poškozenou směrovkou. Na bočním nádvoří je vidět houfnice 122mm, sovětské 100mm protitankové dělo a sochu rudoarmějce. Nejtěžší a nejzajímavější stroj je však na ploše pod muzeem. Jde o ISU-152. Druhou raritkou je německá houfnice le.Fh.105mm. Poznamenávám, že za těmito exponáty stál ještě mě neznámý minomet. Prostranství je obehnáno plotem. Na kolegův dotaz (u paní z muzea) jak se dá k samohybce dostat a vyfotiti ji odpovídá „Tylko przez plot“. No OK! Mezitím se skupina odebrala k prohlídce vnitřní expozice. Kupodivu to mají Poláci trošku lépe zmáklé jak ve Svidníku. Popisky nanejvýše detailní, přehledné a věcné. Je vidět, že někde to jde. Velmi povedené muzeum. Mě ale ještě čekalo za plotem umístěné „isko“. Tam se mezitím shromáždilo četné obecenstvo. Já jsem položil fotobrašnu a ladným skokem se přenesl na druhou stranu. Kolega mi ji podal a skočil za mnou. Po odfocení série obrázků skáču zase ven. Nic těžkého, celé to trvalo tak deset minut,..... . Pak se jelo na slovenskou stranu na Dukelský průsmyk. Prohlídka mohyly a vyhlídkové věže nebyla pro mě to pravé ořechové a já vyrazil nafotit T-34/85 stojící na druhé straně cesty. Ke konci focení mé oko spočinulo na dvojici krásných slečen obhlédajících téčko společně se mnou,............ . Malé zastavení v hospůdce jenom dodalo nové energie následujícímu bádání. Po absolvování tohoto úseku se zcela zvolna jelo pátrat po okolní technice. Lisunova Li-2 ve zuboženém stavu jsem si byl nafotit pouze já. Kluci odešli hledat bunkry opačným směrem. Bunkry představovaly pouze dvě malé zemljanky. U nich dvě těžké houfnice ráže 152mm na loukoťových kolech a jedna 122mm houfnice. Kluci se pak zastavili koupit houby od místních prodejců u hřbitova v Hunkovcích, ale asi vysoká cena a vidina salmonely je odradila. Nouzově navštívili alespoň ten hřbitov. Ukončení celého náročného dne bylo u památníku na začátku Údolí smrti. Skupina pózovala u strojů T-34/85 a PzIV. Popojelo se (na moji žádost) nafotit rozebrané tanky hlouběji do Údolí smrti . Zde dostávám svých 10minut a tím v podstatě den končil.

Obrazek

Neděle 17.9.2006 – Dnešní den je poněkud volnější. Není toho naplánovaného moc, ale pokud se to stihne bude to zázrak. Bod jedna : Letecké muzeum Košice, bod dva : Spišský hrad, bod tři : trasa nazvaná „Po stopách českých armád“ a konečně muzeum SNP v Banské Bystrici. Mírně se vše posunulo tím, že otvírací hodina leteckého muzea byla až ve dvanáct. Hodinu jsme museli čekat..... Předesílám, že vše vyšlo jinak relativně dobře. Nepočítáme – li návštěvu venkovní expozice SNP ve 21.hodin jako nepodařenou. Ale fotit se dá i tak. Vznikly zajímavé snímky techniky vynořující se ze tmy. Domů jsem dorazil totálně hotový a vyčerpaný o půlnoci.

Obrazek

Závěrem:

Děkuji klukům ze Slovenska za zorganizování tak vymakané akce, za skvělý guláš, buchty. Zážitky mám skvělé, parta byla perfektní. Sranda, spousta techniky a historie. Budu rád kdybych se mohl účastnit nějaké další akce,.........! GREAT!!


Dolin







Použitá technika:

Canon 350D

Batery grip BG-3

Sigma 17-70 /2,8-4,5Dc

Canon 50/1,8 II

CF I SanDisk Ultra II – 2GB

CF I Kingston Elite Pro – 1GB

Fuji FinePix7000s

CF II Pretec - 180 Mb

XD Fuji – 256 Mb

 

Náhledy fotografií ze složky SLOVENSKO 2006 (DUKLA a pod.)

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář