Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tanky ŠOT a ŠET

8. 1. 2007
 Obojživelník ŠOT a elektrický obrněnec ŠET zdolávaly terén v okolí Plzně.

Skutečnost, že před vypuknutím druhé světové války patřila plzeňská Škodovka mezi  největší z evropských zbrojovek, je známá. Méně už veřejnost ví o konkrétních projektech rozsáhlého výrobního programu. Ten zahrnoval i první československé tanky a obrněná vozidla. Pouze odborníci a opravdu velcí milovníci vojenské historie budou vědět o zkouškách obojživelného tanku ŠOT a tanku s elektrickým pohonem ŠET. Testování obou vozidel probíhalo přímo na zkušebních polygonech mezi Plzní a Třemošnou. I když to možná vypadá málo pravděpodobně, oba projekty měly mnoho společného.

Úplně první pokus o výrobu obojživelného, nebo jak se tehdy říkalo – vodního tanku – lze datovat do roku 1933. Pracovníci vývojového oddělení plzeňské dělovky ovšem vývoj tančíku nazvaného MÚV pro nezájem armády brzy ukončili.

Další projekt označený jako ŠOT (Škoda obojživelný tank) má svůj počátek v požadavku hlavního štábu československé armády z října 1936. Vozidlo se mělo v terénu pohybovat rychlostí kolem 45km/hod a ve vodě mělo vyvinout rychlost až 16 km/hod. Dvou až tříčlenné posádce téměř sedmitunového stroje chráněného šestnáctimilimetrovým pancířem měly sloužit k obraně dva těžké kulomety. Protože škodováci dodrželi termíny k předložení projektové dokumentace, armáda objednala výrobu prototypu v ceně 754 000 korun. Ten měl být dodán během srpna 1938. Koordinaci výroby, montáž i zkoušky zajišťovala pražská pobočka Škodových závodů na Smíchově. Po průtazích způsobených dodavateli bylo 12. října 1938 rozhodnuto přesunout rozestavěné vozidlo i jeho rozpracované části do prototypové dílny v Plzni. Stroj byl ovšem dokončen až v březnu 1939, tedy po německé okupaci. Došlo také ke změně továrního označení na TO (Tank obojživelný). Kromě pozemních zkoušek u Třemošné Němci zkoušeli plavební schopnosti tančíku na Labi. Výsledky ovšem značně pokulhávaly za zadanými parametry. Výrobce překročil váhu téměř o dvě tuny, v terénu tančík nedosahoval ani snížené požadavky na rychlost kolem 42 km/hod a ve vodě prý plaval pomaleji než 10 km/hod. Škodovka sama zastavila práce na tanku již v únoru 1940, o rok později původní československou armádní zakázku zrušili sami Němci..

Obrazek

Škoda elektrický tank - zkoušky

Po odstranění lodních šroubů a plováků využili konstruktéři Škodovky rozestavěné vozidlo k neobvyklému experimentu. Do stroje sice zamontovali hvězdicový motor Avia Tr-12, ten ovšem poháněl generátor značky Škoda. Jednalo se tedy o pokus vyrobit experimentální tank na elektrický pohon! Veškeré elektrické části tanku pak vyrobilo elektrotechnické oddělení Škodovky v  doudleveckých dílnách. Vozidlo původně označili jako ŠET (Škoda elektrický tank). Škodováckým inženýrům měl především sloužit k ověření, zda podobná kombinace má vůbec nějaký smysl.

Po roce 1939 se objevuje zkratka TE (Tank elektrický). Zároveň přicházejí finanční potíže a zastavení projektu, jako u předchozího stroje ŠOT, rovněž v únoru 1940. Na rozdíl od obojživelného tančíku Němci eminentně stáli o dokončení a odzkoušení prototypu TE. A tak unikátní vozidlo zahájilo testovací program již 6. října 1940. Počítalo se také s jeho převezením na zkušební polygony u Berlína, nakonec ale veškeré testy proběhly opět poblíž Třemošné. Tančík najezdil necelých 500 km. Zkoušky však nepřinesly žádné směrodatné závěry, a tak byl projekt potichu zrušen. Definitivní konec elektrického tančíku přinesl až rok 1946. Potřebám nové československé armády už zajímavý experimentální stroj naprosto nedokázal vyhovět.

David Růžička (LÍMEC), Plzeň

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

sbszmfekrc

(ntwod@gtmsqjc.com, 4. 2. 2008 21:32)

Hello! Good Site! Thanks you! bnntaesgda