Jdi na obsah Jdi na menu
 


T-34 TANK HRDINŮ DÍL1

24. 10. 2006

 

T 34 „TANK HRDINŮ!“

 

 

 

 

 

 

Je těžké psát o tak provařeném stroji jako je téčko. Sice je možno na netu najít nějaké detailopisy, ale mě tedy v mnohém zrovna moc neuspokojily. Je to moc všeobecné a nebo nečesky. Pokusím se vám to podat tak jak jsem si to zaznačil do texťáku já.

 

VZNIK T34

 

Několik pokusů o kvalitní střední tank se od třicátých let v Rusku setkalo s krachem. Vícevěžové stroje nebyly dobře pancéřované a relativně málo pohyblivé. Je sice pravdou, že T28 či T35 se v té době mohly německým Pz III a Pz IV postavit díky svým dobrým kanonům, nicméně se ukázalo, že tudy cesta nevede. V roce 1935 se po neúspěchu T46-1 a T-111(T46-5) pozornost komisařů Obrazekzaměřila na jiné závody a projekty středních tanků. To že prototypy výše jmenovaných tanků neuspěly mělo na svědomí několik činitelů, mimo jiné to byla nevyzrálost konstrukcí. Zadruhé třeba i zatýkání – zatčen byl hlavní konstruktér Ginsburg (za konstrukci T-111 byl vyznamenán a poté zatčen!!!) a podpůrce projektu maršál Tuchačevskij. Většina středních tanků z té doby byla konstruována tak aby vyhovovala rychlému útočnému stylu války dle doktríny zpracované právě M. Tuchačevským. První stroje T-12, T-18, T-24 i další (viz výše) dohromady s konstrukcí tanku BT která byla již za svým zenitem daly vzniknout nejlepšímu stroji druhé světové války. Právě modernizace BT jež se nesetkávala i po několika pokusech s velkým nadšením vyvolala práce na novém stroji s označením A-20. Stroje BT-5 poslané zkušebně do Španělska jenom potvrdily největší slabinu jinak poměrně dobré konstrukce – slabé pancéřování. U poslední sériové varianty řady BT, tanku BT-8 (BT-7M) s novým velmi dobrým motorem B-2 se však již tloušťka pancíře nedala zvyšovat. Tým odborníků v Charkovském Traktorovém Závodě dostal v říjnu 1937 zakázku na tank BT-20 (A-20). Vedoucí projektu byl po zatčení jiného významného konstruktéra A.J.Dika jmenován M.I. Koškin, jeho zástupcem byl A.A.Morozov, konstrukční oddělení mělo označení KB-24.

Celá KB-24 se skládala z nejlepších konstruktérů co mohla fabrika nabídnout:

M.N. Taršinova – konstrukce trupu

A.A.Mološtanova – konstrukce věže

J.I.Barana – převodovka

P.P.Vasilijeva – konstrukce řízení

V.G.Matjuchin – zavěšení (kol podvozku)

M.A.Nalutovskij – výzbroj

Nová A-20 byla navržena s možností maximálního pancéřování 25mm a kanonem ráže 45mm. Koškin navrhl i pouze pásový tank A20-G (A-32) s pancířem o síle 30mm a kanonem 45mm s možností jít až do ráže 76mm. Po různých peripetiích schválil Stalin 27.2.1939 výrobu obou zkušebních strojů. Vyrobené prototypy byly v polovině července 1939 předány komisi na vojskové zkoušky. Tanky najely 4500 km (A-20) a 3000 km (A32). Oba byly s kladným hodnocením odeslány 5.9.39 na zkušební polygon do Kubinky u Moskvy. V průběhu zkoušek se stále přeli dva tábory o to, který tank je lepší. Předseda komise, budoucí maršál Kulik, byl veliký Obrazekodpůrce A-32(T-32) a prosazoval A-20. Ten prohlásil na začátku zkoušek „Dávám A-20 přednost, protože je to vylepšená varianta strojů BT-5 a BT-7, které nedávno, díky kolopásovému pohonu zvítězili nad Japonci“.Naproti tomu lidový komisař těžkého průmyslu Malyšev uvítal u T-32 možnost výroby bez velkých zásahů do chodu továren. Odpůrci konstrukce poukazovaly na všechny mouchy a nedostatky v konstrukci T-32. Nicméně i přes všechny uvedené problémy a tahanice dostává CHTZ od lidového komisariátu strojírenství příkaz vyrobit během čtyř následujících měsíců nultou sérii tanků. Ta měla čítat jedenáct strojů. 19.12.1939 je rozhodnuto vyrobit v závodu 183 dva stroje se zesíleným pancéřováním na 45mm a vyzbrojeny kanonem 76,2mm F-32. Nyní se tanky nazývaly T-34 (tovární označení A-34). Výroba se potýkala díky nezvládnuté technologii se značnými obtížemi. Tlusté 45 milimetrové čelní pláty se musely složitě ohýbat na obrovském lisu vcelku apod. V lednu byl hotov první a v únoru druhý stroj. Stroje ale dostaly kanony L-11 vz.1938/39 (viz níže).

Přesto, že tanky byly vyrobeny nedlouho po sobě a jednalo se o první prototypy, už i mezi těmito byly rozdíly. První prototyp (a zároveň druhé zkušební vozidlo) byl proti bratříčkovy vybaven pouze pravým (ve směru pohledu řidiče) světlometem. Upraven byl i vlez řidiče na čelním pancíři. Šlo vlastně o jakousi budku (zhruba jako u T-60/70). Tímto se samozřejmě odlišovalo i umístění periskopů. Takzvaně běžné umístění známé ze sériových strojů u prvního prototypu neexistovalo. Periskopy byly zapracovány do kompaktního tvaru pancéřování. Druhý prototyp měl jak už bylo naznačeno i dva světlomety na šikmém čelním pancíři.

Následovaly zkoušky.

Kolona složená ze dvou tanků T-34 a dvou tahačů vyrazila díky skluzu ve výrobě „po svých“ do Moskvy. Přesun začal 5.3.1940 a již 17.3. byly oba tanky úspěšně předvedeny na Ivanovském náměstí největším představitelům SSSR. Koncem března byla první série jedenácti strojů dokončována a brány závodu opustily poslední 4 stroje. Je třeba podotknout, že oba první prototypy byly v maximální péči techniků závodu : čelní pancíř byl vybrán až ze sedmého vyrobeného kusu, hrany šroubů zabroušeny, aby se nedejbože něco komisařům nestalo, některé ze součástek byly vyrobeny ze zahraničního materiálu (hlavně převodovky), motory byly vybrány ty s nejtišším a nejlepším chodem. Toto bylo trnem v oku některým špičkám ve zkušebních komisích.

V srpnu probíhající zkoušky 24 vozidel prokázaly některé nedostatky v konstrukci a technologiích při výrobě. Bylo poukázáno na to , že subdodavatelé nezvládají technologii a výrobu v potřebné kvalitě. Problémy byly s motory (zahřívání, kouřivost, mazání), s hlavní spojkou, převodovkou a pod.

Zkoušky prvních dvou T-34 pokračovaly na polygonu v Kubince. Probíhalo tu ostřelování britským 37mm a sovětským 45mm kanonem. Oba stroje T-34 prošly dobře, například 45mm kanon neprostřelil na 500 metrů čelní pancíř ani boky tanku. Hodnocení ze střelnice si vyžádal samotný Stalin. Navrženo bylo zvýšení tloušťky pancíře dna zadního výklenku věže z 15mm na 20mm. Druhý prototyp byl zkoušen (hermeticky uzavřen) i ohněm – zkouška ohněvzdornosti (viz foto). Z Kubinky Obrazekse opět po vlastní ose tanky přesunuly do Charkova. Stroje najely přes 3000km, avšak silně se nachladil M.I.Koškin. Ten měl již předtím zdravotní problémy. Následně dně 6.9.1940 tento konstruktér legendy zemřel. Jeho nástupce A.A.Morozov přebral vedení konstrukční kanceláře.

V červenci přišla objednávka na 600 strojů. Zde je nutné připomenout stále se nevzdávající tábor odpůrců konstrukce T-34. Kulik, kterého o všech dosavadních závadách informují pozorovatelé na polygonech, poukazuje na všechny závady, prohlašuje T34 za nehotový a zastavuje výrobu tanku. Okamžitě nařizuje vypracovat nový projekt tanku a nahradit jím tento neúspěšný typ. Zde se začalo s konstrukcí T-34 M. Konstrukční tým vedl pod dohledem A.A.Morozova konstruktér I.S.Ber. Zajímavé to bylo i s kanony pro T-34. I přes to, že měly být montovány nové F-32 továrna (Leningradský závod č. 92) nezvládal ani výrobu staršího L-11. V červnu 1940 se však podařilo konstrukční kanceláři hlavního konstruktéra Grabina vyřešit problémy se zákluzovým zařízením. Zde opět zasahuje Kulik a na jeho rozkaz je všechna produkce kanonů L-11 dodávána přednostně do výroby těžkých tanků KV. Bylo dokonce rozhodnuto o nouzovém přezbrojení téček na 45mm kanon. Díky nerozhodnosti a nejednotnosti ve vedení převzala armáda do 15.9.1940 pouhé 3 T-34! Do 1.10.1940 bylo vyrobeno kompletních 10 tanků z původní nulté série a 34 sériových strojů. Třicet z těchto prvních strojů převzala 8.tanková divize ze 4.mechanizovaného sboru. Jeden tank (T-34 vč: 311-25-3) putoval do Vojenské akademie mechanizace a motorizace v Moskvě. Koncem roku se zbylé tři stroje podrobily konečným testům. Na trase Charkov-Moskva-Smolensk-Gomel-Kyjev-Poltava-Charkov, při kterých najely 2700km. Zde se plně projevila nevyzrálost konstrukce. Přes známé závady s motorem, spojkami, brzdami se zjistilo, že pásy nevydrží předpokládaný počet kilometrů. Komise GABTU (hlavní tanková a automobilová zpráva) byla silně nespokojena. Zastavení výroby vyzbrojování jednotek nijak nepřispělo a pracným dokazováním (za vydatné podpory lidového komisaře Malyševa) toho, že se na odstranění pracuje odebrala armáda do konce roku 1940 pouhých 115 T-34. Výroba se sice rozběhla, ale opět na zásah Kulika byla v Chrkovském TZ v dubnu 1941 zastavena! Důvodem byla tentokrát hotová dokumentace k T-34M a zahájena jeho montáž. Komise sice ihned po přijetí do CHTZ zastavila výrobu, ale továrna která nestíhala vykrývat požadavky mechanizovaných sborů nebyla sto přejít bez dlouhého výpadku na nový typ. Pracným přemlouváním a dokazováním vedení továrny se nakonec podařilo komisi přesvědčit, ale ztratilo se opět spoustu času! Práce na T-34 M se zastavily i vypuknutím války. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Z nerealizovaného „emka“ se postupem času podařilo pro T-34 využít šestihrannou věž, nový způsob pérování, velitelskou věžičku apod.

T-34/76 vzor 1939/40 – sériové stroje

Věž byla oválného tvaru svařená z pancéřových desek lisovaných/ohýbaných za studena. Pancéřování čela a boků bylo silné 45mm, zadní partie tvořená odnímatelným plátem silným 40mm. Vrchní pancíř věže měl tloušťku 15mm (někdy uváděno 16mm). Dno zadní části věže 20mm. Zhruba uprostřed věže jsou po stranách pozorovací periskopy, pod nimi se nalézaly otvíratelné pistolové porty. Jeden byl umístěn i vzadu. Na stropě věže byl velký poklop, společný pro velitele i nabíječe. Na něm byl zakrývatelný otvor umožňující vysunutí signalizačního praporku. Signalizace probíhala následujícím způsobem.

- červený praporek samostatně v klidu znamenal "Stůj"
- červený praporek samostatně v pohybu do stran značil "Zpomal!"
- červený praporek samostatně v pohybu v ose stroje "Couvat!"
- žlutý praporek samostatně v klidu, či pohybu v ose stroje "Vpřed"
- žlutý praporek samostatně v klidu vykloněn do strany znamenal "Zatočit do naznačeného směru"
- oba praporky (žlutý a červený) současně krouživý pohyb kolmý k ose stroje "Nastartovat motory"

- oba praporky současně v "Semaforu" či "Morse" "Předání zprávy"

Dále byl na poklopu na straně velitele periskop (kruhový rozhled) a zámek. Ještě se na stropě nacházelo pancéřované vyústění elektrického větráku (typu MV-12). Velitel měl k dispozici zaměřovací periskop typu PT-6 (pro dělo) a periskop TOD-6. Ve věži byl umístěn hlavní kanon L/11 ráže 76,2mm vzor 1938/39. Elevace dosahovala -5 až + 35°. Délka hlavně činila 30,5 ráže. ObrazekRychlost střelby měly teoreticky dosahovat až pěti výstřelů za minutu. Prakticky se podařilo průměrně vystřelit pouze dvakrát. Závěr byl poloautomatický klínový. Ve věži se nacházel s dělem spřažený kulomet typ DT. Věž byl dvoumístná. Velitel/střelec/miřič v jedné osobě seděl v levé polovině, v té druhé seděl nabíječ/vrchní kulometný střelec. Posádka se dorozumívala pomocí hovorového zařízení TPU-2 a později upraveným TPU-3.

Trup, nebo chcete-li korba byla uspořádána tak, že vzadu se nacházela strojní část (motor, převodovka apod.), uprostřed byla bojový prostor nad ní je pak uložena věž a vpředu se nacházel prostor řidiče a střelce. Zde se napravo (ve směru jízdy) nacházel prostor pro spodního střelce (kulomet DT ráže 7,62mm – 75 zásobníků na 4725 nábojů) vlevo bylo pracoviště řidiče. Ten se z tanku díval při jízdě otevřeným poklopem v čelním pancíři nebo trojicí periskopů. Ovládání tanku se dělo pomocí dvojice pák po stranách sedadla (tyv. „rajčáky“). Řidič měl dále k ovládání tanku několik přístrojů a před nohama byly umístěny dvě tlakové láhve se stlačeným vzduchem pro pomocné startování. Spodní střelec/ radista, pokud byl přidělen do velitelského tanku obsluhoval radiostanici typu 71-TK-3. Díky ní se ale snížila zásoba nábojů pro kulomet (46 zásobníků na 2898 nábojů). Navazující bojový prostor sloužil mimo hlavního osazení věží (ložiskový věnec průměru Obrazek1420mm) jako skladiště munice. Ta byla uložena ve schránkách na dně. Pancéřování čela, boků a zadku korby činilo 45mm. Dno vany bylo silné 15mm a strop korby 20mm. Vše bylo svařeno pod různými úhly sklonu z válcované homogenní ocel typu MZ-3.

Na čelním pancíři se mimo již zmíněného poklopu pro řidiče nacházelo pancéřované uložení trupového kulometu DT, po obou stranách symetricky světlomety a závěsy na tažná lana (nýtované). Na čelním pancíři byla i dvojice matic na seřizování napínacích mechanizmů pásů. Boky nástavby s blatníky byly v podstatě holé. Na pravé straně byl držák antény pokud byl tank vybaven radiostanicí. Zadní pancéřová deska byla šroubovaná. Na ní byla dvojice výfuků pod pancéřovanými kryty. Mezi nimi hranatý montážní otvor na dvou pantech. Přechod mezi vrchním dílem korby a vanou byl oblý. Motorový kryt měl několik sacích a velký výdechový otvor, vše kryté mřížkou nebo sítí. Tyto díly (motorové kryty a zadní pancéřová deska) byly řešeny jako odnímatelné kvůli opravám a údržbě motoru a pohybového ústrojí.

Posledním prostorem tanku byl motorový. Od bojového prostoru byl oddělen přepážkou, která se dala i zevnitř tanku sejmout. Motor byl čtyřdobý, vznětový , nepřeplňovaný dvanáctiválec typ V-2 o výkonu 500 koní (při 1800 ot./min). Byl umístěn v podélné ose tanku na motorovém rámu. Ten byl k vaně tanku připevněn čtyřmi nohami. Motor byl k rámu přidělán k vrchní polovině karteru silentbloky. Elektrický startér typ ST-700. Tento pracoval spolu s elektromotorem k otáčení věže (typ MB-20) s napětím 24V. Ostatní agregáty s napětím 12V. Proud dodávaly akumulátory 6-STE-128. Dynamo typ GT-4563A (namontováno na pravé straně motoru).

Vzduchový filtr typ POMON. O něm je uvedeno, že byl hodně neúčinný a v některých případech dokázal zničit motor špatně filtrovaným vzduchem (prach do válců) po najetí 350 kilometrů. Tyto jeho vlastnosti potvrdili i technici v americkém Aberdeenu při zkouškách s T-34/76.

Podvozek se skládal mimo hnacího kola vzadu a napínacího vepředu z pěti zdvojených kol osazených gumovou obručí. Kola měla průměr 830mm včetně gumové bandáže. Na této sestavě byly nasazen pás o šíři 550mm (74 článků z nichž polovina byla s vodícím zubem). Články se odlévaly nebo lisovaly. Odpružení bylo pro každé kolo nezávislé a dělo se pomocí pružiny (v bojovém prostoru kryté silnějším plechem tvořícím jakousi šachtu). Kola se nasazovala na kyvná ramena.

 

POKRAČOVÁNÍ

 

 

Linky:

http://www.flamesofwar.com/Article.asp?ArticleID=906

http://tanxheaven.com/nic/T-34varnic/T-34nic.htm

http://en.wikipedia.org/wiki/T-34

http://xmb.stuffucanuse.com/xmb/viewthread.php?tid=2893

http://rkkaww2.armchairgeneral.com/weapons/tanks2.htm#2.%20T-34

http://wio.ru/tank/t-34gal.htm