Jdi na obsah Jdi na menu
 


T-34 TANK HRDINŮ DÍL 3

24. 10. 2006
 

Díl 2

Díl 1

T-34 vzor 1944 a vývoj

Sériové T-34/85 byly stále upravovány.

V kapitole o roce 1943 jsem zmínil zajímavé věže s kanonem D5T z Gorkého. Tato fabrika produkovala i další zajímavou variantu a to tzv. „alternativní“ věž. Věž tohoto druhu se skládala z osmi dílů. Výrazné švy dělících rovin se protínají vždy ve středu věže (z každého pohledu). Výroba probíhala od léta až do podzimu 1944.

Dalším typem věže je „kompozitní“. Ta se pozná celkem snadno. Základním znakem pro ni je ostrá hrana dolního pancíře zadní části věže (zhruba od poloviny při pohledu z boku). Produkce nabíhala koncem roku 1944. Uvádí se, že byla prostornější než klasické „85“ věže. Jeden takový stroj je možné vidět ve Nižnej Pisanej na Slovensku (jako jeden z exponátů v oblasti Karpatsko-Dukelské operace).

Zmíním i vývoj štítu kanonu. Kruhový zploštělý (terčovitý) kanonu D5T jsem již popsal. Další verzí už u S-53 byl hladký. Maska byla kruhového průřezu. Pozdní zesílená varianta bylo konstruována tak, že měla montážní žlábky pro čtveřici šroubů na štítu.

Na prototypové bázi se v tomto roce objevily T-44. Stroje této řady se vyznačovaly zcela novou korbou, jiným uspořádáním agregátů a dalšími úpravami. První prototyp měl sériovou věž z T-34/85 a kanon D-5T-85 s terčovým štítem. Na věži byly dokonce staré „U“ držáky. Další prototypy měly již vylepšené věže ve kterých se zkoušely 100 a 122mm kanony.

Na podzim roku 1944 se podařilo zkompletovat dva prototypy T-34/85-M. Na první pohled je u něj vidět prodloužená a jinak konstruovaná záď.

Zkoušela se i instalace palivových nádrží do kol podvozku. Nádrž po celém vnitřním obvodu kola (gumová obruč je samozřejmě zachována) byla na druhém a třetím kole. To je patrné z jedné malé a silně retušované fotografie.


BOJOVÉ NASAZENÍ T34

VÝCHODNÍ FRONTA

  • Na dobré straně

Tank se stal na východní frontě doslova legendou. Působil na všech jejích úsecích po celou dobu bojů. Počátek bojového nasazení je velice dobře popsán v HPM. První nasazení nezkušených posádek a velitelů vedlo ke špatným výsledkům. Lokální úspěchy jednotlivých tanků sice dokázaly wehrmachtu působit ztráty, ale zastavit jeho postup nikoliv.

Již na začátku války se na T-34 vyprofilovalo několik hrdinů. Patrně nejznámějším je Dmitrij F.Lavriněnko. Budoucí eso se narodilo 10.9.1914 v malé vesnici u Krasnodaru (Kubáň). Jako dobrovolník vstupuje v roce 1934 do RA. Po roce nastupuje studium tankového učiliště ObrazekUljanovsku. Při dokončení měl v roce 1938 hodnost podporučíka. Bojové zkušenosti získává s prvními boji RA v roce 1939 proti Polsku a v Besarábii. Při začátek operace Barbarossa je jako velitel tankové čety součástí 15.tankové divize 16.mechanizovaného sboru. Sbor je dislokován na Západní Ukrajině. V bojích proti 48.tankovému sboru Wehrmachtu nezaznamenal žádné vítězství. Kladně je však hodnocena jeho houževnatost a statečnost. Vlastními silami si totiž posádka jeho tanku dokázala stroj opravit a daleko vzadu za tenčící se kolonou ji krýt. V říjnu 1941 rusové tvrdě odrážejí a zastavují čela pronikajících kolon jednotek gen,Guderiana. Lavriněnko zde 6.10.1941 u osady První vojín zničil při průlomu obklíčení čtyři německé tanky. V celé akci se čtyřem téčkům podařilo zneškodnit ve dvou útocích celkem 15 tanků (z toho minimálně 6 PzIII), 2 protitankové kanony a několik motorek. Skóre posádky se zvyšovalo i dne 9.10 u vesnice Šejino, kdy jediný T-34 (Lavriněnko) odrazil útok deseti německých tanků a jeden zničil. Druhý den se Lavriněnkovo T-34 a těžký KV zapojilo do obrany kolem mostu přes řeku Zuša v Mcensku. Ustupující sovětské jednotky tak mohly podat zprávu o zničení čtyř německých tanků posádkou kávéčka a šesti Lavriněnkovým téčkem. 18.10 si posádka připisuje další vítězství. Drtivým způsobem ničí kolonu německých nákladních vozidel u Serpuchova. Zničena kolona motorek, 4 auta s pěchotou a zapřaženými kanony. Další vozidla padly za oběť širokým pásům ruského tanku. Ruské jednotky ukořistily šest minometů, protitankové dělo, deset motorek se sajdou a štábní autobus plný dokumentů. Jednotka patřila 17.pěší divizi. Druhý den dorazilo T-34 doprovázené německým štábním autobusem do osady Čismená 100km od Moskvy. Za úspěšné vedení boje byl Lavriněnko povýšen na nadporučíka. Na nové frontě (Volokolamská) si připisuje další stroje na své konto. Těžký boj absolvoval 15.11 u Lysceva. Útok 1073.pluku 316.střelecké divize byl konfrontován s dvacítkou německých tanků. Tři T-34 a tři BT-7 sice dokázaly němce zastavit a zničit mu sedm tanků, ale dvě BT-7 byly zcela vyřazeny a silně poškozeny byly i dvě T-34. Vesnici se podařilo dobít. Jen o dva dny později zbývá pouze Lavriněnkovo téčko a jedna BT-7. Ta však dostává rozkaz střežit štáb 316.střelecké divize při ústupu a na hlídku jede pouze sáObrazekm Lavriněnko. Bíle kamuflovaná T34 se staví kolmo na přístupovou cestu kryta pouze nekonečnou bělostí zasněžené pláně. Od vesnice Šiškino je hlášeno osmnáct německých tanků! Jakmile se panzery na cestě nastavily bokem k volně stojícímu ruskému tanku zahajuje jeho velitel střelbu. Zničeny jsou dva první a dva poslední tanky z kolony. Střely z ruské F-34 teď směřují do středu německého seskupení. V tomto boji zničila statečné posádka 3 Pz.III a 3 Pz.IV. Druhý den se naše posádka odhodlala k ještě drzejšímu útoku. Proti koloně osmi německých strojů vyrazil Lavriněnko čelně plnou rychlostí. Plně tím využil předností čelního pancíře své třicetčtyřky a toho, že jej může ohrozit pouze první německý tank. Ve vhodné chvíli dává řidiči rozkaz. Ten odbočuje a stroj se plnou rychlostí řítí podél němců. Kanon je samozřejmě zaměřen na němce. První výstřel,.......Zásah!!, Druhý ,..........Zásah!!! Nabíječ láduje jeden granát za druhým! Třetí zásah!!Nabít,........ Čtvrtý sedí!!! Další,pátý německý tank hoří!!!..............Nabít a znovu,....Zásah!!,.....Nabít,....Zásah!!. Po posledním sedmém výstřelu se zasekla spoušť na kanonu. Osmý německý tank opouští kolonu a prchá,........po cestě se však přibližují další německé tanky. Moment překvapení mizí a téčko se stává středem nemilosrdné palby. Jeden obře mířený německý protipancéřový granát zasahuje bok korby a exploze zabije řidiče Bědného. Těžce zraněn je střelec Šarov. Lavriněnko a nabíječ Fedotov se snaží přes věž těžce zraněného střelce-radistu vyprostit z vraku. Bohužel ten zraněním podlehl než se jim to podařilo. Oba přeživší prchají pryč.

I nadále je Lavriněnko bojově činný. Nyní s novou posádkou a novým tankem. Do 5.12. kdy je navržen na Zlatou hvězdu hrdiny SSSR má na kontě 47 německých tanků. 17.12. získává jako velitel roty další 4 vítězství. Druhý den zničil v boji tank, dvě protitanková děla a dvě roty vojáků. Stalo se tak u osady Gorjuny. Zde byl při návratu ke svému tanku zasažen stěpinou německé miny. Celkové skóre tohoto nadějného esa se zastavila na 28 soubojích a 52 zničených tancích a to za pouhých 2,5 měsíce!!!

Tento typ tanku používala i 1.čs. samostatná tanková brigáda. I naše posádky zničily němcům značné počty vozidel. Mnohé z vraků jsou zachyceny i na dobových fotkách. Bohužel ve válce platí draze obě strany a tak pro ilustraci uvedu ztráty jednotky v rozmezí 24.března do 30.dubna 1945. 144 vojáků a důstojníků zahynulo, ztraceno bylo 43 T-34/85, 9 T-34/76 a jeden jeep Willis. Němce tyto úspěchy stály 24 tanků (většinou Pz.IV a Panter), 23 samohybných děl většinou StuG40, Hetzer nebo Sd.251/17 či Sd.251/22), 17 transportérů (většinou Sd.251). Ukořistěny byly 2 tanky, 1 samohybné dělo a 4 obrněné transportéry. Protože se stroje často opravovaly a posádky měnily není přehledné přisoudit konkrétní vítězství jednotlivým osobám. Z pohledu strojů je to o něco lepší. U „sedmdesátšestek“ je bezesporu zajímavým tankem „bílá 421 – v.č.43114“. Posádka čet. J.Žitného v dubnu zničila dva stroje nepřítele. Ve tvrdých bojích byl tank dvakrát poškozen, ale vždy se jej povedlo opravit. Stroj T-34/85 s věžovým číslem „843“ zničil s posádkou p.por. Andrašíka také dva tanky. Jeden z nich byl Panter. Často se na snímcích vyskytující T-34/85 číslo „603“ měl také pohnutou kariéru. 23.3.1945 v něm padl p.por. Andrej Romani. Posádky na tomto tanku zničili celkem osm německých obrněnců. Proti Hetzerům se úspěšně postavily posádky T-34/85 čísel „585“ a „725“ , stalo se 27.4.1945.

A jak viděl T-34 nepřítel?

Následující řádky jsou z knihy A.von Kagenecka "Poručík tankistů".

....." Bahno! Tvořilo přechod mezi prachem a deštěm. Představte si déšť, celý týden padající do prachu a mazlavé černé ukrajinské hlíny, přidejte k tomu teplotu kolem deseti stupňů, a dokážete si to bahno představit. Ochromilo všechen náš pohyb. Udělali jsme pět nebo osm kilometrů denně s největším vypětím sil, místo třiceti. V říjnu 1941 byla vzdálenost mezi prvním tankem a posledním zásobovacím náklaďákem divize tři sta kilometrů. Modlili jsme se aby už přišel mráz,....

My, ale ne Rusové! Byli náhle všude, všude kolem nás. S novým tankem, který jsme předtím nikde neviděli, T-34. Ten se stal noční můrou německého vojáka. Rychlý tank, kterým se dalo projet všude, i v bahně, díky jeho mohutným pásům. A zvláště tank, který byl nezranitelný naším Pakem ráže 37 nebo 50. Jediné německé dělo, které ho mohlo smrtelně zasáhnout, byl flak ráže 88. Ale těch bylo málo, těžko se s ním manévrovalo, a navíc jeho vysoká silueta nabízela snadný cíl ruským zaměřovačům,.... . Celé kolony přišly díky těmto tankům nazmar, zničeny a rozbity v bahně.

Vzpomínám si na osadu Ždanova ve vzdálenosti asi 120 kilometrů na západ od Kurska. Zůstali jsme tři týdny v nějaké osadě s deseti dřevěnými domky. Byly nás dva prapory se dvěma osmaosmdesátkami. Když jsme odjížděli, nezbylo nás víc než jedna rota. Byli jsme zarostlí, ztratili jsme polovinu své váhy a měli jsme vši. Vši, kterých jsem jednou večer napočítal jenom v košili sedmdesát! Byly tak veliké, že jsme jim přezdívali „T-34“.

I poslední vzpomínky před zraněním z východní fronty patří právě tanku T-34.

...... Postupovali jsme nejistě vpřed s flakem ráže 88 připraveným k palbě těsně za velitelským obrněným vozidlem. Měli jsme vpředu obrněnou hlídku, jejíž stopy po kolech obrněného transportéru se ztrácely v nekonečném Rollbahnu.

Jednoho krásného rána se svobodník Gustl Benz, který velel hlídce, přiřítil na svém transportéru jako velká voda, a už z dálky mával rukama! ,..........“Herr Major, T34!!! Jsou za mnou!!! Za mnou!!!! Je jich nejmíň osmdesát!!!“,

....major Gorn nebyl člověk který by ztratil hlavu!

Ihned křičí rozkazy,.....!

Osmaosmdesátka vlevo na pahorek naproti! Rota tanků na druhý pahorek!“

První rota s kulomety rozptýlit po obou stranách cesty!!! Jeden PaK zůstane tady vedle mě!!“

Ale rusové byli rychlejší. Nestihli jsme se ani podle rozkazu rozvinout, když T34 dorazily k nám. Doslova se do nás opřely, stejně jako do naší krásné osmaosmdesátky. Vojáci ji ani nestačili nabít, když schytala přímý zásah z ruské šestasedmdesátky ze vzdálenosti 70 metrů. Viděl jsem létat vzduchem kusy masa z obsluhy. Ohromen jsem pozoroval jak T34 jak v kukuřičném poli honí náš Pz III jako králíka. Sehnul jsem se za pancíř a fascinovaně pozoroval další T34, který zastavil jedním výstřelem další Pz III a poté jej v klidu z minimální vzdálenosti zapálil! Viděl jsem muže proměněného v živou pochodeň válet se v prachu. Viděl jsem jeden z našich Paků prasknout jako dětská hračka pod pětačtyřiceti tunami dalšího T34, který ho prostě přejel. Slyšel jsem poslední chroptění poručíka Hundta, kterému střepina granátu rozervala hrdlo.

Byli jsme překvapeni a museli jsme se bít , jak nejlépe jsme dovedli. Za hodinu se rusové stáhli stejně nečekaně jako se objevili. Na bojišti zanechali několik dýmajících vraků. Naše ztráty byly daleko větší. Rota kapitána Huebnera už neměla více než čtyřicet mužů, všichni důstojníci zabiti.

25.července 1942 přišla u Bolšoj-Verejky řada na placení i u mě. Dosáhli jsme této vesnice nedaleko břehu Donu na sever od Voroněže, která byla dobita sousední divizí o dva dny dříve. Major Gorn mě požádal abych se šel podívat na okolní kopce, jestli se naše roty přicházejí za námi. Po chvíli jsem se vracel k velitelskému stanovišti, zahlédl jsem skupinu osmi T34 na kopci před sebou. Asi se připravovali k útoku, major Gorn je už viděl také. Řekl mi „ Nemůžeme udělat nic, pokud skutečně zaútočí, potřebovali bychom Stuky. Jděte Kagenecku, a pošlete zprávu rádiem na divizi. Snad tam pro nás nějaké budou mít,...“

Vytáhl sem zápisník rádiových zpráv a začal si psát.

Od K 59.9 obrněné – žádáme naléhavě podporu Stuk na jižní okraj Bolšoje Verej,..“

Zbytek nebyl nikdy dopsán! Granát vystřelený jedním z T34 vybuchl na okraji jámy, ve které jsme byly schovaní. Major Gorn a jeden ze svobodníků zasaženi nebyli, ale já dostal „salát“ naplno. Střepina prošla pod mým pravým uchem, roztříštila mi čelist a vyrvala na pravé straně zuby. V bezvědomí jsem jako boxer KO sklouzl na dno jámy a ztrácel množství krve. Gorn vyskočil z jámy a začal na T-34 mávat, v domnění, že jej budou považovat za vlastního a s palbou přestanou. Pomohlo to!! Rusové přestali střílet!

O třicet šest hodin později jsem nabyl vědomí. Ležel jsem na hromadě slámy pod stanem kdesi v nedozírném Rusku. Po odvozu do německa se devět měsíců snažili lékaři dát moji čelist do pořádku a zalátat obrovskou díru pod pravým uchem.“



  • Na špatné straně

Kořistní téčka využívala německá armáda i SS po celou dobu východního tažení. Známé i neznámé fotografie z nasazení tohoto (ale i řady jiných typů) je zde. Vyskytovaly se u rozličných jednotek. Známé stroje jsou od SS divize Das Reich, Totenkopf i armádní 8.Pz.Div. či Grossdeutschland (GD). Pojízdné stroje se nasazovaly ale i na nižších úrovních. Pokud se podařilo menší jednotce stroj ukořistit, byl pro velitele vítaným posílením stavu. Je známo, že takto získané stroje se mnohdy ve stavech u menších jednotek nehlásily. Často totiž nahradily vlastní ztracené tanky.

Po technické stránce je na takových tancích možno najít mnohé zajímavé úpravy. Ať navařené pláty po opravách průstřelů, nebo doplňkové nestandardní bedny na bocích. Asi nejviditelnější úpravou byla instalace velitelské věže na původní místo velkého poklopu. Relativně běžně se takto dělo u T34-76 vz.40 a 41 kde osazení namísto odmontovaného poklopu nečinilo problémy. Novější tzv.“ mickey-mouse“ věže se takto často neupravovaly. Velká německá věžička si žádala

Obrazek

Kořistní T-34/85 z divize Grossdeutschland

totiž zásah do vedlejšího poklopu nabíječe. Přesto je známa fotografie takto upravené věže. Po instalaci německé věžičky je vedlejší poklop zčásti použit jako základna. Aby zůstal alespoň zčásti funkční je v polovině podélně rozříznut a otvíratelná část tvoří jenom půlměsíc. Teda pokud nesloužil jenom na podávání munice tak nevím jak musel být ten nabíječ tenoučký!

Němci jednotlivé kusy přestavěli i na vozidla pro speciální účely. Asi čtyři snímky jsou běžně známy na téčko s flakovým čtyřetem od vyzbrojené Ferdinady. Podobnému účelu zřejmě sloužil i drillingem vyzbrojený stroj. Zde bohužel neznám snímek – snad existuje pouze nějaký popis tanku??. Podobně je na tom i FlaK 88 instalovaný údajně koncem války na kořistní podvozek T-34/85. Další úpravou byla protipartyzánská verze. Ta se vyznačovala velikou krabicovitou nástavbou z desek místo věže (možná berge verze téčka). Po obvodu nástavby byla okénka odkud vedly palbu kulometčíci. Nejspíše vznikl podobně jako u ostatních rarit pouze jeden kus.

U SS.Pz.Div.Das Reich byla T34/76 (snímky T-34/85 neznám) označena čtyřmístnými číselným kódem (např: 1024,1051,..). Všeobecně se všechny takové kořistní vozidla označovala viditelnými trámovými/hákovými kříži. Jejich umístění je na snímcích možné vyčíst. Nejčastěji to byla věž – snad každá plocha (boky, strop i zadní pancíř) a čelní i zadní pancéřová deska. Na několika fotkách ze začátku války je kříž i z boku na korbě. Jinak bylo na tanku někdy označení jednotky (např: helma – GD), armádního svazku (např: G-Guderian), věnovací nápisy či jména (Např: Schill,), oznamovací nápisy (Např: Keine Teile Ausba?? - Fahrzeug Wurd Instangesetzt) či namalované vítězství na hlavni.

Dne 19.4.1945 ukořistila tanková jednotka (zbytek divize Herman Goring) po kruté léčce na T-34/85 a IS-2 1.Polského tankového sboru 9 tanků T34. Posádky se vzdaly poté co byla celá kolona čítající zhruba padesát strojů zničena za zálohy ukrytými pantery. Tyto zajaté T-34 byly spolu se 3 funkčními IS-2 nasazeny na německé straně. Stalo se tak u Kodersdorfu u Drážďan.

I na území ČR byly T-34/85 nasazeny na německé straně proti postupujícím vojskům. Již zmíněná 1.čs. samostatná tanková brigáda používala v prvních poválečných dnech stroj číslo 111. Označení číslicemi doplňoval kruhový československý znak. V původní německé podobě byl tank po celé boční délce věže obrněn články pásů. Stejně tak na boku korby zhruba po konec vstupu vzduchu k chladiči. Na blatníku byla vzadu namontována veliká bedna. Stroj byl získán za Čáslaví.

T-34/76 vz.1942 STZ používala i Italská armáda. Kola celoocelová (nejspíše všech deset). Stroj byl nasazen s výraznými bílými ,černě lemovanými kříži namalovanými na boku věže po dvou. Stejný kříž byl i na velitelském poklopu, čelním pancíři a odhaduji že stejně byl vyzdoben i zadní pancíř. Na jednom snímku je vidět v poklopu zapíchnutá žerď a na ní vlaje velká Italská vlajka.

  • Německá esa na T-34

Znám pouze ss.Hauptscharfuhrera Emila Seibolda. Celkové skóre 69 zničených tanků. Soužil u 2 SS.Panzer Div. Das Reich. U této jednotky se podařilo z kořistních téček sestavit tankový oddíl.

Obrazek

Posádka tanku T-34/76 s "želvovinovou" věží z divize Das Reich


ZÁPADNÍ FRONTA

V poslední době se na internetu objevil snímek T34/76 nasazené do bojů proti spojeneckým vojskům na invazní části fronty. Z ne zrovna kvalitního snímku je patrné že jde o model 1942 s maticovou věží. Kola má plná s bočními důlky v gumové obruči. Stroj nemá pásy. Pravěpodobně nemá ani motor. Pancéřové kryty na zadní části stroje zcela chybí. Nabízí se teorie, že tank byl němci nasazen jako statické pevnůstka dělostřelecké podpory. Ustupující posádka nejspíše vypustila olej z brzdovratného zařízení a naposled vystřelila – kanon je poškozen „v zákluzu“.

Obrazek

"Západní" T-34-76

ZPĚT                                                                                                                 POKRAČOVÁNÍ

 

Náhledy fotografií ze složky T-34/85 Zavod 112 Krasnoje Sormovo