Jdi na obsah Jdi na menu
 


Goldscheiderovka

8. 1. 2007
Goldscheiderovka

text David Růžička


Odhalení zajímavé historie Goldscheiderovky, bývalé keramické továrničky na borských polích.Obrazek Dominantou zajímavého místa, oblíbeného cíle výletů místních obyvatel, je romanticky vyhlížející stavba komína, který se sousední továrničkou každý spojí snad už automaticky.

Komín, který vás zajímá, k továrně pravděpodobně nikdy nepatřil,“ překvapuje mne pan Boula, současný majitel objektu bývalé keramičky. „Pravděpodobně byl součástí starší cikorkárny. Naznačuje to i katastrální mapa z 19. století.“ Přesto je komín obtočen vlákny až neuvěřitelně zajímavých příběhů, skutečných tajemství. Někdy během první světové války jej upravili jako pozorovatelnu a opatřili kulometem *, jak dosvědčuje dobová fotografie. To už musel býval zřejmě dlouho nepoužívaný. Nevíme, zda po válce jen byla využita bývalá vojenská hláska nebo do nitra opuštěného komína vložili středové vřeteno obkroužené točitým schodištěm, v každém případě ale vrchol komína s upravenou terasou sloužíval jako turistická rozhledna. A unavení Plzeňané, kteří si sem za první republiky k továrničce Godscheiderovce došli na nedělní procházku, nabízela vyhlášená restaurace „pivíčko“ a „obídek“.

Obrazek

Obrazek

Idylku přerušila druhá světová válka. Bývalá rozhledna je předělána opět na protileteckou hlásku a na vrcholu umístěný pátrací reflektor obsluhuje německá posádka. Pod komínem měli k dispozici boudu a jakýsi kryt. „Byli to celkem fajn lidi. Jejich velitel byl dost proti válce,“ vypravuje soused pana Bouly, „na ruskej frontě mu padli synové, a tak měl všeho dost“. Nakonec ale museli jít na frontu i muži z obsluhy pátracího reflektoru a nahradily je mladší ročníky. „No, to byli pěkní frockové,“ vzpomíná opět soused, „byli drzí a namyšlení a ještě ke všemu fanatici.“ Když válka skončila, nikomu se po Němcích nezastesklo. Přišel ale čas nové, socialistické éry, konec soukromého podnikání, a restaurace ani rozhledna nebyly obnoveny. Komín by se pokojně rozpadal a možná by musel být stržen, kdyby nedošlo k téměř neuvěřitelné události někdy mezi lety 1952-53.

Vojenské letadlo míří k borskému letišti. Přibližně nad Chodským náměstím zjišťuje pilot poruchu, vypadnou motory. Aby se letadlo nezřítilo do obydlené zóny, stihne je pilot ještě vyvést nad borská pole, ale zde stroj nezadržitelně klesá. Zdá se to být téměř neuvěřitelné, ale letoun křídlem zasahuje právě zmíněný komín přibližně ve dvou třetinách výšky. Kus komína se ulomí a zřítí, letadlo padá na střechu skladu. Naštěstí se nikomu nic nestalo, a dokonce i pilot přežil. Tehdejší pracovníci továrny, Fábera a Kaše, jej pomáhali vyprostit z kabiny letadla. Když pilota vytáhli, měl těžce zraněné nohy a omdlel. O jednu nohu prý nakonec přišel. A Fáberovi v nastálém zmatku někdo ukradl hodinky. „Pilot sem dlouho chodíval za našim tátou,“ vzpomínal pan ??? ( soused pana Bouly).

Obrazek

Torzo komína pak zejména lákalo borské kluky k dobrodružným výpravám. Nedá mi to a zeptám se na vycpaného psa, vlčáka, umístěného pod dřevěným přístřeškem hned v sousední zahradě, který tehdy komín jako by hlídal. „Hm, bydlíval tu jeden pokrývač a ten psa kdysi získal na nějaké bouračce. Pak ho tady měl pod tou boudou. Když se ten člověk pak nešťastnou náhodou zabil pádem ze střechy, o vycpaninu se nikdo nestaral, pršelo na ni, hnila, a tak ji vyhodili,“ odhaluje svědek (soused) i poslední minitajemstvíčko.

-------------------------

David Růžička ( LÍMEC)

tiskovy mluvčí Pamatkoveho uradu Plzenskeho kraje

* - kulomet byl dle fota pravděpodobně protiletadlové dělo menší ráže

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář