Jdi na obsah Jdi na menu
 


KURSK 1943 - JAK SEM FOTIL

20. 8. 2006

Obrazek

KURSK 1943 – JAK SEM FOTIL,.....

 

 

Dolin

 

Byla to moje první živá „profi“ akce. Byl jsem pořadateli vybrán k nafocení akce KURSK 1943. Nijak jsem se snažil nepodcenit přípravu a na fotofóru vznesl několik dotazů. Kontaktoval jsem i profesionálního fotografa a samozřejmě se mailem domlouval s pořadatelem. Vzhledem k tomu, že akci točila v přímém přenosu televize, bylo potřeba abych na sobě měl dobovou uniformu. Mě uniformu přislíbil sehnat pořadatel. Zde je má první rada – domluvte se s osobou která vám dobové oblečení půjčuje je-li uniforma kompletní!!. Věřte, že na místě i přes veliký počet dobově oděných osob je problém sehnat,......v mém případě pásek! Rada druhá – to co si berete z domu je lepší vyfotit a dotázat se je li tato část uniformy kompatibilní s tou co dostanete!!!,........pak nemusíte nosit kanady k rajtkám místo holínek (...a onuce samo nikde neseženete! ) Tak vám potom odpadnou štiplavé poznámky „.....no ty se asi o uniformy moc nezajímáš co?.....“. Další věcí je všude panující nervozita a plánování. Roste úměrně s hodností a zde se nabízí třetí rada – s vašimi dotazy a problémy nechoďte za nejvyšším velitelem. Má toho hodně a mimo formálního představení se (a v mém případě ještě předání uniformy) mu nesnažte situaci komplikovat. Je lepší se domluvit/domlouvat s nižšími hodnostmi či pokud máte s kamarády (Dík Blaženo!!!). Pro mě byl docela problém zpočátku se s vojáky sžít. Všichni se v podstatě znají a jde o zažitou komunitu. Proto poznámky počáteční poznámky od vojáků u stanů typu „....... to je asi nějaký další zkurvený fotograf,..“ Ale vesměs mě tolerovali,.....asi přes toho staršinu dělostřelectva na výložkách. Rada čtvrtá - je třeba brát z rozvahou a obrnit se trpělivostí. Naopak mě příjemně překvapilo, kolik jich po ukončení druhého dne bojů chtělo kontakt, fotky, vyfotit,........ .

Rada pátá – ihned po příjezdu se snažte sehnat průkazku či nějaký jiný doklad že patříte buď k armádě nebo jste fotograf! Rada šestá – jak jsem se od jednoho vojáka dozvěděl, urvi si co se dá! Přeloženo do srozumitelné řeči – vše je na tobě! Rada sedmá – vemte si ešus a k uniformě čutoru na pití!

Ale popořadě.

Takže příjezd jsem měl předchozí domluvou dohodnut na 17.hodinu v pátek, den před akcí. Na místě jsem byl už zhruba v 15.hodin. Předpokládal jsem fronty a čekání, proto jsme vyjeli dříve. Naštěstí se můj předpoklad nevyplnil a ostraha nás po kouzelné větě „.........jsem fotograf této akce!“ se zasalutováním pustila zaparkovat. Auto jsem postavil na kraji pole a vyrazil se doptat na nějaké info. V německém ležení, kde stála dlouhá fronta vojáků na registraci jsem se nic moc nedozvěděl a nikdo o focení nic nevěděl. Nevadí pak se zaptám u rusů. Pořizuju asi desátou fotku a motám se kolem obrněnců pana Lahára. Nicméně nás navštívil dobově oháklý příslušník Feldgendarmerie a jako potencionální civilisty nás vykázal z tábora. Tak jsem se spolu s kolegou vydal na ruskou stranu. Tábory byly vzdáleny tak kilometr. Zde jsem úspěšně vyhledal štáb a vyfasoval uniformu (viz rada 3). Snažil jsem se doptat na akreditační průkaz nebo něco podobného. Byl jsem ale ujištěn, že ….“uniforma stačí,...“. Tak jsem se vrátil kilák k autu. No nic, mundúr jsem hodil na sebe, nastartoval foťák vydal se něco nafotit. Kolega byl se mnou a nosil mě brašnu. V ležení němců jsem pořídil několik fotek vojáků a začal fotit techniku. Pořizuju opět asi desátou fotku techniky a znova nás navštívil dobově oháklý příslušník Feldgendarmerie a jako potencionální civilisty nás vykázal z tábora. Nepomohlo ani přesvědčování, že mě „uniforma stačí,...“ (viz rada 5). Tak jsme nasedli do auta a vyrazili k ruskému táboru. Vznesl jsem druhý dotaz na „nějaký průkaz“,....již jsem nechtěl „fotografickou akreditaci“. Dostala se mě odpověď „......jestli zbyde tak ti dáme!“,.... Zde jsem aplikoval radu č.6 a vystál si klasickou vojenskou knížku co měli všichni vojáci. Protože jsem nepatřil k žádnému vojenskému klubu, nadrzo jsem se „vepsal“ do seznamu KVH Břeclav. Konečně mě snad pustí i k němcům!! Zbytek dne uběhl v pohodě. Fotil jsem přejezd šesti T34/85 na parkoviště, opravu SU100,.....vojáky,... večer už ani němci nic neříkali (protože mě už nikdo nekontroloval a byla tma). Potkal jsem několik kamarádů na obou stranách fronty a tak jsme dobře pokecali a já šel do auta spát.

Druhý den byl docela v pohodě. Počasí krásné až moc, pití dost. Fotil jsem nástupy, přípravu techniky. Důležité je zúčastnit se brífingu a nácviku toho co se bude dít. Připomenu, že je dobré si také něco zapamatovat. Jak pro možnost focení, tak pro vlastní bezpečnost. V boji je pak dobré se nenechat moc strhnout a ustupovat tam kam všichni. Je sice pěkné pořídit dobrý záběr zpoza domku kde nikdo není, méně dobré je však to, že je hodně podminovaný a za chvilku poletí do vzduchu nebo politý benzínem a parádně shoří! Fotilo se mě velmi dobře. V zápalu boje jsem fotil první ústup tak zaujatě, že za domkem už stáli němci!! Dál jsem zapomněl náhradní kartu v brašně půl kilometru od fronty,....... „CardFull“ začalo na displeji blikat naštěstí zrovna když jsme začali pod tlakem němců znova ustupovat a já si pro ni mohl zaběhnout. Celou dobu jsem musel dávat pozor na dvě věci : abych nezničil zapůjčenou uniformu (celou dobu jsem si nesedl ani nezaklekl na trávu což mě dost omezovalo, hlavně při jízdě na T34/85!!) a abych nebyl v bojové ukázce téměř vidět (vše snímala v reálu televize) s mým digitálem.

Z mého pohledu velice povedená akce a pro mě jako fotografa i hóóóóódně podnětná!! Pokud budu mít příležitost fotit i další nějakou takovou akci věřím, že budu připraven lépe!! Mé prvničkovské chyby mě docela poučily.

 

 

Čím a na co se fotilo :

Canon EOS 350D

Sigma 17-70/2,8-4,5 Dc Macro – technika a bojová vřava

Sigma 105/2,8 Ex – postavy, nástupy

Canon 50/1,8 – technika, detaily, postavy

SanDisk 2GB Ultra II

Kingston 1GB Elite Pro

 

KURSK 1943 – JAK SEM VIDĚL,.....

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky KURSK 1943 – JAK SEM VIDĚL,.....